Spotřebitel je při koupi zboží oprávněn uplatnit práva z vadného plnění, která se vyskytnou u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí věci. Je-li u vadné věci uplatněna reklamace, na základě které dojde k výměně věci nebo její součásti, nezačíná běžet nová lhůta od zjednání nápravy pro uplatnění práv z vadného plnění, nýbrž pokračuje lhůta původní.
Při koupi zboží v obchodě nese prodávající povinnost zajistit bezvadné užívání věci kupujícímu po určitou dobu (dvaceti čtyř měsíců). Jestliže předmět koupě nedosahuje jakosti požadované v ustanovení § 2161 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), tedy nemá vlastnosti, které si strany sjednaly, věc se nehodí účelu, který pro její použití prodávající uvádí, věc neodpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku či předloze nebo věc není v odpovídajícím množství, míře či hmotnosti anebo věc nevyhovuje požadavkům právních předpisů, může kupující uplatnit právo z vadného plnění. Lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění trvá dle ustanovení § 2165 občanského zákoníku dvacet čtyři měsíců, zákonodárce však v posledně uvedeném ustanovení výslovně neuvádí, zda při výměně vadného zboží počíná běžet lhůta nová nebo zda pokračuje lhůta původní, stanovena okamžikem koupě spotřebního zboží.
Srovnání s právní úpravou odpovědnosti za vady dle OZ 1964
Podle předchozí právní úpravy, konkrétně dle ustanovení § 620 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „OZ 1964“) mohl kupující (nepodnikatel) u prodávajícího (podnikatele) uplatnit odpovědnost za vady na spotřební zboží ve lhůtě dvaceti čtyř měsíců. Pokud byla věc vadná a kupující uplatnil právo z vady v podobě výměny věci, začala dle ustanovení § 627 odst. 2 OZ 1964 běžet nová lhůta (záruční doba) od okamžiku převzetí nové věci.
Kupující tak mohl teoreticky i několik let od původní koupi věc užívat se zákonnou zárukou, jestliže vždy do dvaceti čtyř měsíců od převzetí tuto věc reklamoval a došlo k její výměně či k výměně její součásti. Lze si tak představit situaci, kdy spotřebitel po zakoupení např. sekačky na trávu reklamuje opakovaně ve lhůtě dvaceti čtyř měsíců její motor, jež se po několika letech již na trhu nevyrábí, daný typ motoru tak není možné do sekačky vyměnit, a přestože na sekačku již lhůta pro reklamaci uplynula, na vyměněný motor stále záruční doba běží a kupující tak může odstoupit od smlouvy ve vztahu k celé sekačce na trávu, neboť sekačku bez motoru používat nelze. K odstoupení tak mohlo dojít i kupř. po 10 letech od zakoupení zboží.
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 416/2020
V občanském zákoníku se zákonodárce v ustanovení § 2165 odst. 1 omezil na oprávnění kupujícího uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Stanovení okamžiku počátku běhu lhůty k uplatnění práv z vadného plnění tzv. od převzetí bylo od nabytí účinnosti občanského zákoníku výkladově nejasné. Lze toto převzetí vztáhnout na původní plnění ze smlouvy, či k okamžiku nově dodaného zboží z uplatněné reklamace? Světlo do této problematiky vneslo až rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020 pod sp. zn. 33 Cdo 416/2020), a to více než po šesti letech od nabytí účinnosti občanského zákoníku. Tato recentní judikatura upřesnila, zda lhůta dvaceti čtyř měsíců při výměně vadného zboží nebo jeho součásti pokračuje od výměny nebo zda počíná běžet lhůta nová.
V posuzovaném případě došlo k uzavření smlouvy o dílo, s předmětem plnění realizace bazénu včetně LED osvětlení. Žalobce (objednatel) uplatnil po téměř roce od dodání LED osvětlení právo z vadného plnění. Konkrétní typ LED osvětlení se v době reklamace již nevyráběl a žalovaný (zhotovitel) dodal se souhlasem žalobce LED osvětlení jiné (typově srovnatelné). Po více než dvou letech od zhotovení bazénu a původního LED osvětlení, současně však méně než po dvou letech od výměny LED osvětlení, žalobce reklamoval vyměněné LED osvětlení, neboť vyměněné LED osvětlení bylo vadné. Reklamace byla ze strany žalované zamítnuta z důvodu uplynutí zákonné záruční doby. Následně se žalobce dožadoval slevy z kupní ceny (představující kupní cenu za dodané LED osvětlení), ale ani tato sleva nebyla žalovanou přiznána. Načež podal žalobce žalobu, kterou se domáhal zaplacení vyměněného LED osvětlení ve výši 33.077,-Kč (bez DPH), neboť měl za to, že výměnou LED osvětlení začala běžet nová záruční doba.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v případě odpovědnosti za vady dodaného díla, se uplatní ustanovení o odpovědnosti za vady při koupi, tedy i ustanovení § 2165 občanského zákoníku. Nejvyšší soud dovodil: „neplatí, že výměnou věci začne běžet nová záruční doba, jak tomu bylo v § 627 odst. 2 obč. zák. (podle něhož, dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci, což platí i dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka), a to z toho důvodu, že zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby mohl kupující po určitou dobu (dvaceti čtyř měsíců) věc bezvadně užívat, a neváže se tedy na věc jako takovou (na věc samotnou), čímž však není dotčen § 2161 odst. 2 o. z. Pokud by zákonodárce zamýšlel spojit se zjednáním nápravy výměnou věci či její součástky běh nové záruční doby, jistě by to v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 výslovně stanovil, jak tomu bylo v případě občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.“
Rozsudek tedy osvětlil nejasnosti běhu lhůty při uplatnění reklamace v podobě výměny vadného zboží nebo jeho součásti.
Na závěr dodejme, že vzhledem ke značnému tempu technického pokroku a zavádění nových technologií na trh, by bylo nevyhovující zasadit pravidlo „nové lhůty“ v ustanovení § 627 odst. 2 OZ 1964 do účinného občanského zákoníku. Zákonodárce do občanského zákoníku vhodně vymezil lhůtu dvaceti čtyř měsíců od převzetí věci, která již výměnou zboží není prodlužována.
Na straně druhé může vyvstat otázka, zda nedošlo oproti OZ 1964 k částečnému omezení práv kupujícího. Domníváme se, že nikoliv. Zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit kupujícímu věc po stanovenou dobu (dvacet čtyři měsíců) bezvadně užívat. Jinými slovy po zakoupení spotřebního zboží má kupující jistotu, že zboží lze (minimálně) ve lhůtě dvacet čtyři měsíců užívat (lhostejno, zda se jedná o zboží původně zakoupené či zboží po výměně). Rovněž i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tento záměr zákonodárce jednoznačně potvrdila, když judikovala, že závazek bezvadného užívání spotřebního zboží mezi prodávajícím a kupujícím trvá dvacet čtyři měsíců od okamžiku zakoupení a nikoliv výměny.
Jestliže kupující požaduje delší dobu, po kterou bude moci uplatnit svá práva z vadného plnění, je vhodné sjednat s prodávajícím smluvní záruku, která může být značně delší než záruka zákonná. Institut smluvní záruky vede k posílení odpovědnosti prodávajícího a může vzniknout na základě dohody mezi prodávajícím a kupujícím nebo jednostranným prohlášením prodávajícího. Je tedy na volbě kupujícího, jakou záruku si při koupi zboží zvolí. Je třeba mít ovšem vždy na paměti, že pokud si kupující s prodávajícím nesjednají smluvní záruku, bude prodávající odpovídat po dobu dvou let za vady, které byly na věci k okamžiku převzetí.
Úplný text rozsudku naleznete zde:
14. 10. 2021
JUDr. Ludvík Ševčík, ml., advokát
Mgr. Gabriela Bělochová, advokátní koncipient
