Takříkajíc v tichosti vyšel pod číslem 319 v ročníku 2006 Sbírky zákonů Zákon o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory (dále jen „zákon"). Tento nový právní předpis stojí představitelům územních samosprávných celků (ale nejen jim) za pečlivé prostudování, a to zejména proto, že se podle ustanovení § 12 poprvé použije již od účetního roku 2007. Lze tedy říci, že tento předpis nabývá účinnosti právě dnem 1. 1. 2007, byť to zákonodárce z těžko pochopitelných důvodů výslovně neříká. Jde zřejmě o legislativní chybu, když důvodová zpráva se stanovením účinnosti počítá, leč v zákoně se toto datum neobjevuje.
Zákon, s nímž se v následujících řádcích stručně seznámíme, je typickou ukázkou transpozice předpisů Evropských společenství do právního řádu České republiky, tedy v podstatě splnění mezinárodních závazků České republiky. V tomto případě jde zejména o přenesení a provedení ustanovení čl. 86 Smlouvy o založení Evropských společenství a směrnice 80/723/EHS ze dne 25. 6. 1980 ve znění pozdějších změn a doplňků.
Jelikož příslušné předpisy Evropských společenství (a zejména čl. 86 Smlouvy o založení ES) pracuje s jinými, přesněji řečeno jinak chápanými, pojmy, než právní řád České republiky, vymezuje ustanovení § 2 zákona (jak se již stalo v naší legislativě zvykem) pojmy v zákoně použité. S tímto ustanovením je třeba velmi pečlivě pracovat, neboť řadu pojmů upravuje odlišně od obecné právní úpravy či vůbec poprvé. Navíc tyto pojmy, či spíše jejich vysvětlení, budou začasté použitelné i v jiných oblastech práva, než je oblast veřejné podpory, a to například v oblasti zadávání veřejných zakázek.
Základem zákona (nazývaného neformálně „zákonem o transparentnosti") je soubor povinností stanovených tzv. veřejným podnikům, tedy osobám ovládaným subjekty veřejné správy a dále subjektům se zvláštními nebo výlučnými právy. Zmíněnými subjekty veřejné správy jsou mimo jiné právě i územní samosprávné celky. Povinnosti zákonem uložené se - zjednodušeně řečeno - týkají vedení a poskytování evidence o veřejné podpoře veřejnými podniky a účtování o veřejné podpoře. Zákon tedy neřeší podmínky poskytování veřejné podpory ani tyto, řekněme dnes již zažité podmínky, nijak nemění ani neupřesňuje.
Ústředním pojmem zákona je pojem „rozhodující vliv". Myšlen je rozhodující vliv subjektu veřejné správy na právnickou osobu jakékoliv formy, která se účastní hospodářské soutěže či hospodářskou soutěž alespoň může ovlivnit. Je-li totiž tento rozhodující vliv dán, je ona právnická osoba osobou ovládanou subjektem veřejné správy a právě ona je povinna plnit povinnosti podle zákona. Zákon krkolomně říká, že rozhodujícím vlivem je „vztah, kdy subjekt veřejné zprávy může ovlivňovat činnost" ovládané osoby. Není sice jasné, proč by rozhodující vliv měl být chápán jako vztah a ne jako například „možnost" subjektu veřejné správy. Srozumitelnějším jazykem možno rozhodující vliv vyjádřit jako možnost ovlivňovat činnost ovládané osoby zejména skrze většinový podíl, dispozici většinou hlasovacích práv či možnosti prosadit složení rozhodující části statutárního orgánu či dokonce i pouze dozorčího orgánu.
Dalším významným novým pojmem je definice osoby odděleně účtující. Zde jde buďto o fyzickou nebo právnickou osobu, které byly orgánem veřejné správy udělena zvláštní nebo výlučná práva (která zákon také definuje), a která vykonává také jiné činnosti než činnosti na základě právě zmíněných a udělených práv.
Podle ustanovení § 3 zákona je ovládaná osoba (slovy evropských předpisů veřejný podnik) povinna evidovat údaje o veřejných podporách či jinak obdržených veřejných prostředcích. Zákon taxativně stanoví, které údaje je nutné v této souvislosti evidovat a stanoví, že tyto údaje je třeba uschovávat po dobu pěti let od konce účetního období, v němž byly veřejné prostředky poskytnuty. Tato evidenční povinnost se však podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona vztahuje, zjednodušeně řečeno, pouze na vlivné a velké subjekty, chápáno možností ovlivnit evropský trh a rozsahem obratu a aktiv.
Ustanovení § 5 pak (opět s výjimkami výše uvedenými) specifikuje osobám odděleně účtujícím povinnosti spojené s vedením účetnictví. Zde jde zejména o oddělení účetních záznamů tak, aby poskytnutá veřejná podpora či obecněji veřejné prostředky byly snáze dohledatelné a byly tak účetně odděleny jednotlivé činnosti vykonávané těmito osobami.
Evidenční, kontrolní a penalizační pravomoc svěřuje zákon Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad"), tedy ústřednímu orgánu s působností v oblasti veřejné podpory. Úřad především shromažďuje evidenci sestavenou ovládanými osobami podle zákona. Dále Úřad (podle zákona o státní kontrole) kontroluje, zdali příslušné osoby plní povinnosti podle zákona a zajišťuje součinnost s jinými orgány Evropských společenství. Zároveň může Úřad ukládat pokuty za správní delikty podle ustanovení § 6 zákona, tedy v podstatě za nevedení příslušných evidencí či jejich nedostatečné uchovávání, a to až do výše 600.000,- Kč ze jeden delikt.
Zákon v podstatě všechny rozhodující číselné údajně uvádí nikoliv v korunách, ale v EUR. Z toho důvodu pak ustanovení § 10 stanoví pravidlo pro přepočet na české koruny, když vychází z kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v rozvahový den příslušné osoby. Zde si nelze nad rámec probíraného tématu odpustit řečnickou otázku, proč náš právní řád používá pro přepočet z EUR na české koruny v podstatě pokaždé jiný klíč, když například v procesu zadávání veřejných zakázek je k této otázce vydáno samostatné vládní nařízení, které tento přepočet specifikuje (nyní č. 304/2006 Sb.)
Závěrem nutno říci, že zřejmě největším problémem tohoto zákona bude vyřešení otázky jeho osobní působnosti, neboť tato se de facto určuje podle míry vlivu, který má subjekt veřejné správy v příslušné právnické osobě. Jediným subjektem, který zákon výslovně ze své osobní působnosti vylučuje je podle ustanovení § 11 Česká národní banka. Při závažných pochybnostech o rozsahu osobní působnosti nezbude, než případně vyčkat na výklad Úřadu popřípadě později soudu.
JUDr. Ludvík Ševčík, ml.
advokát v Brně
